Víkend v Budapešti

Jednoduše je fajn někam vypadnout. Na víkend, nebo třeba i celý týden. Procestovat místa, kde musíte začít myslet v cizím jazyce a přepočítávat měnu.Pro nás je takovéhle vytržení z reality skvělý relax. Začíná to už plánováním cesty. Vezmeme náš sešit a začneme prohledávat nejrůznější blogy a doporučení na internetu a zapisujeme. Kavárny, muzea, pamětihodnosti a zase kavárny.

Naše cesty jsou vlastně v něčem hodně podobné. Vždy navštívíme alespoň jednu místní kavárnu, koupíme mojí sestře hrneček ze Starbucksu, snažíme se ochutnávat lokální speciality a opravdu dost často navštěvujeme galerie s moderním uměním. Přestože naše seznamy vždy obsahují tyto věci, jsou naše cesty vždy jiné.

Naše poslední cesta byla do Budapeště. Rozhodli jsme se jet autobusem, protože letenky nám přišly nesmyslně předražené a říkali jsme si, že když jsem už několikrát zvládli sedmihodinovou cestu autobusem (v Norsku), tak další pro nás bude hračka. Popravdě bylo to trochu náročnější…

Ubytování jsme si našli přes Airbnb, což je skvělá možnost, jak bydlet levně a zároveň i na pěkných místech s povětšinou domácí atmosférou. Tak tomu bylo i v bytě Moniky a Victora. V byte jsme našli všemožné mapy a informace pro turisty a speciální desky, kde byla osobní doporučení od hostitelů.  Což bylo opravdu skvělé. Hned jsme si pár restaurací a kaváren zařadili do seznamu. Po krátkém rozkoukání jsme se šli projít po městě a navštívit některé lokace, které (podle doporučení) je hezké vidět hlavně večer.

Navštívili jsme Margaretin most (Margit híd) a celý jsme ho prošli. Vše bylo krásně osvětlené a my jsme na chvilku nabyli dojmu, že jsme Prahu vůbec neopustili a že se naší obvyklou cestou, vracíme z města zpět domů. Z mostu jsme viděli  vlastně úplně všechny památky, které jsme chtěli další dny navštívit – Parlament, Hradní vrch, Citadelu…

bud_3

Dále jsme si prošli i Margaretin ostrov, ale moc jsme z něho neměli. Je to vlastně místo, kam se místní chodí projít a ve večerních hodinách tam potkáte mnoho sportovců.

bud_1

Druhý den jsme vyrazili směr osvědčený Starbucks a byli jsme připraveni na poznávání Budapeště. Viděli jsme znovu Parlament, tentokrát pěkně za světla. Prošli jsme se podél řeky a zamířili do centra města, kde jsme se jali „lovit“ guláš a klobásy. Maďaři asi začínají s vánočními trhy o něco dříve, protože jsme zanedlouho objevili spoustu stánku s maďarskými specialitami, vánočním punčem a svařeným vínem. Já jsem si dala guláš, který byl podávaný v chlebu a Jakub si dal klobásu. Překvapivě byl guláš úplně stejný, jako ho znám od rodičů a bohužel Jakubova klobása byla studená a velmi tučná. Takže se opět potvrdilo, že já si prostě umím vybrat lepší jídlo, dezert, zmrzlinu, než Jakub. Ale zase mu to poskytlo výmluvu ke konzumaci piva.

Blízko centra se nachází většina památek, které můžete v Budapešti navštívit. Bazilika sv. Štěpána, která je tedy obrovská a přepychová, dále synagoga, kterou jsme bohužel nenavštívili, protože byl Šabat, což jsme si uvědomili až tehdy, když jsme se vydali tím směrem. Alespoň jsem si to prohlédli z venku…

Poblíž marketu, který nás úplně neoslovil, jsme navštívili místní kavárnu Tamp & Pull. Kavárna je blízko univerzity, takže je vedena jako „studentská“, ale podle návštěvníků myslím, že nejen studenti ji pravidelně navštěvují. Tam jsme dostali naservírovaná cappuccina společně s výkladem o tom, jakou kávu pijeme. Což nás velmi mile překvapilo.

DCIM100GOPRO

Dál jsem se vydali na hlavní třídu Andrásy. Tato ulice byla opravdu velmi dlouhá. První část značně připomínala Pařížskou ulici v Praze, ale to bylo tak všechno. Čím dál jsme šli, tím méně lákavější to bylo. Avšak na konci nás čekalo milé překvapení. Byl tam pomník Tisíciletí (Millenniumi emlékmű)., který sám o sobě nebyl (snad jen tím, že byl veliký) nic moc. Za ním se ale rozprostíral krásný park a zoo. Do zoo jsme sice nezavítali, zato jsme si důkladně prošli park, který opravdu stál za to.  Pravděpodobně tam v zimě mají i kluziště, který jistě atmosféru celého místa ještě umocní.

IMG_0934

Po dlouhé procházce jsme se vraceli k místu, kde jsme bydleli a chtěli jsme vyzkoušet některá z doporučení našich hostitelů a zavítat do některé z jejich oblíbených restaurací. Bohužel co se nestalo, místo jedné stál Mcdonald’s restaurant a druhou jsme vůbec nenašli. Takže jsme celý den zakončili v obchodním centru, kde jsme jedli fast food, který byl studený a opravdu ne moc dobrý. I takové je naše cestování.

Další den ráno jsme se rozhodli vyzkoušet naše štěstí do třetice a vynahradit si včerejší večeři. Chtěli jsme zkusit další místní kavárnu – Café Paniny. Bez problému jsme ji našli. Byla krásně obyčejná. Dali jsme si maďarskou omeletu, kávu a já si dopřála limonádu Almdudler, která je mou oblíbenou od dob, co mi ji na lyžáku v Rakousku moje nejlepší kamarádka představila. Po snídani jsme vyrazili směr hradní vrch a citadela. Hrad byl velkým zklamáním. Nebylo tam téměř nic k vidění a možná za to mohl i ten déšť, ale opravdu se nám tam nic nelíbilo. Když jsme opouštěli hrad, tak už docela silně pršelo. Já už měla své (jinak bezchybné) látkové tenisky promočené a začínala jsem pociťovat nepohodlí. Všude se udělal velký opar a do dálky nebylo skoro nic vidět. My jsme ale nekončili. Něco v mé hlavě se zbláznilo a řeklo „jasně, jdeme ještě na citadelu“. Takže jsme šli, funěli a zase šli. Na vrcholu byl zase památník, ale z výhledu jsme měli prd. Pravdou je, že Budapešť má několik krásných mostů a jako děti stavařů prostě v tomhle máme jisté rysy po otcích. Já to však úspěšně minimalizuji, ale Jakub se tomuto zcela oddává, takže jsme v tom dešti prostě museli vidět i ten poslední most.

IMG_0956-1

Dnes jsem však ráda, že jsme to všechno prošli, ale opravdu jsem nebyla moc šťastná, takže nebyla ani chuť fotit, natož točit. Musí vám tedy stačit mé vyprávění. Nohy jsme měla celé mokré, takže jsme se po sestupu zastavili ve Starbucksu na perníčkové latté a já si bez ostychu sundala boty.

Teď už na programu nebylo nic, takže jsme měli několik hodin a nevěděli jsme, co s nimi. Pršelo, takže na další, jinak zcela skvělé, procházení po městě nebylo počasí a co si budeme povídat ani nálada. Navíc všechny obchody měli v neděli zavřeno, takže ani potulování mezi kabáty nepřipadalo v úvahu. Nakonec jsme všechen čas strávili v Mcdonald’s s hrnkem čokolády. Pak už jsme se jen sedli na skvělé, staré metro a dojeli na zastávku autobusu.

Budapešť určitě doporučuji všem. Myslím, že tohle město má své kouzlo v každém ročním období a rozhodně se tam najde pro každého něco.



Napsat komentář